Život s kastelánem

Život s kastelánem je podle mě ve spoustě věcech podobnej životu s jakýmkoliv jiným člověkem v jakýkoliv jiný vedoucí pozici. Když po něm doma něco chcete, zpravidla po něm něco jinýho chce ještě spoustu dalších lidí. Pořád mu někdo volá, často večer nebo o víkendech, a tomu někomu přitom vůbec nevadí, že už je pozdě nebo že se to jednoduše nehodí. Často mu hoří nějaký deadliny (i když na to ani nemusíte být zrovna ve vedoucí pozici) a zámek (tady si můžete dosadit jakoukoliv firmu nebo zařízení) je vlastně takový jeho jedno velký dítě. Na druhou stranu jsem si ale víc než jistá, že se najdou i věci, který jsou pro kastelána jako takovýho velmi specifický :)...

"V říjnu pojedu na měsíc na stáž do Anglie", povídám tomu svýmu kastelánovi. On se nejdřív zamračí, že tu bude tak dlouho sám, pak se ale zamyslí, rozzáří se a povídá: "To bych moh za tebou přijet a navštívit spoustu anglickejch zámků!!" A takhle je to pořád. Bavíme se o tom, že bysme mohli někam vyrazit a on hned začne přemejšlet, jaký jsou tam zámky, na který bysme se mohli podívat. A bylo to tak vlastně vždycky, i když ještě žádnou takovouhle funkci neměl. Asi jsem měla už dávno tušit, co se mi nezadržitelně řítí do života :D.

A pak tu máme "kastelánský nápady". Když jsem Martinovi rozmluvila nebo spíš zatrhla, aby nám na zdech visely portréty už mrtvejch cizích lidí, přišel nadšeně s tím, že bysme mohli mít všude po zdech pověšený namalovaný nebo vyfocený ostatní zámky. To už jsem se mu trochu víc diplomaticky snažila vysvětlit, že se bojím, abysme těch zámků neměli brzo dost. Jemu se to teda asi podle všeho stát nemůže, ale i tak jsem pro svoje vlastní dobro dosáhla kompromisu, takže nakonec máme ostatní zámky jen na magnetkách na ledničce. Co na tom, že ta lednička už skoro není vidět :D.

No a znáte to, jak se sejdou lidi, co už mají děti a co je ještě nemají, a ti, co už ty děti mají, mluví jenom o nich, a některé, co je ještě nemají, to úplně nebaví? (Píšu některé, protože mě to zrovna docela baví. Nerada bych tu urazila kamarády s dětma, protože s nima vážně rádi trávíme čas!). Někdy se bojím, aby to s mluvením o zámku nebylo stejné. Jak už jsem psala na začátku, můj kastelán má zámek v podstatě jako dítě. Zatím mi přijde, že jsou naši kamarádi trpělivými posluchači, ale uvidíme za pár let :D. Když je kastelán jeden, dá se s ním zabrousit i na nějaké jiné téma, sejde-li se jich víc najednou, je dobré se ve vlastním zájmu raději vzdálit. Každej totiž mluví jenom o tom svým dítěti (rozumějte zámku). Až si někdy říkám, jestli se vůbec poslouchají navzájem :D.

Jinak mám pocit, že je kastelán "taková holka pro všechno". Musí se scházet s vysoce postavenýma lidma, shánět peníze na opravy a údržbu, plánovat a vymýšlet akce, ale zároveň řešit ucpanej záchod, plný koše nebo třeba prasklou žárovku. Takhle čistě nestranně a nezasvěceně mi přijde, že je to práce hodně manažerská, ale asi vám o ní bude muset spíš někdy napsat on sám :). Já bych mohla hodně mystifikovat, a to nechci.

Sečteno podtženo, myslím, že každej z nás je tou svojí prací nějakym způsobem postiženej. Jen mi přijde, že čím víc starostí s tou prací máte a čím víc jí žijete, tím víc je to vidět a u nás doma se to teda násobí :).