Co je hotovo, je hotovo

Tahle hláška měla v minulým příspěvku docela úspěch. Proto jsem se jí rozhodla věnovat ještě pár dalších řádků...

Znáte to přísloví "Neplač nad rozlitým mlékem"? Tak já se ho snažím už nějaký čas držet. Jen, řekněme, tak nějak po svém.

Svůj život bych připodobněla ke svým začátkům při řízení auta (co začátkům, ještě teď někdy by se to dalo dost dobře aplikovat). Nasednete, jedete, ale často ani vlastně přesně nevíte kudy nebo jak (při té životní jízdě možná ani kam :D). Prostě jedete. Zběsile koukáte do navigace, nestíháte se řadit do správných pruhů, sem tam na vás někdo netrpělivě zatroubí a vy jste na konci toho všeho rádi, že jste dojeli celí. Tak tohle je ve zkratce v podstatě můj život :D. Občas je to trochu zmatek a já v něm prostě dělám chyby. Dobrý na tom ale je, že těma se přece člověk učí. Nebo se to tak alespoň říká, ne? 

Dřív jsem se každou svojí botou hrozně dlouho zabývala a trýznila se. "Proč jen jsem nepřemýšlela víc dopředu?" a "Proč jsem to neudělala celé jinak?", "Jak se to mohlo stát?" A řeknu vám jedno - všechno tohle pokání nebo jak to správně nazvat je strašlivě zbytečná činnost, která nás akorát sužujě a bere nám hrozně moc energie. Tuhle energii je daleko lepší naplno nasměrovat na řešení nově vzniklého problému a na to, aby už se to příště nestalo. Takže dneska už se to snažím dělat jinak. Neříkám, že se mi to vždy daří, ale pracuju na tom :).

Když jsem byla malá, viděla jsem film Jih proti severu. Myslím, že moje generace už moc neměla čest přijít s ním do styku. My jsme ho ale doma měli na videokazetě, protože ho moje mamka měla ráda, takže já jsem tu čest měla. Hlavní hrdinka Scarlett O'Harová tam vždycky při nějakým velkým průšvihu (a že ta jich měla a byly daleko závažnější než ty, který většina z nás dneska dennodenně řeší) řekla jednu krásnou větu - "Dneska na to ještě nebudu myslet, budu na to myslet až zítra." Když to člověk udělá párkrát za sebou, věřím, že si na trápení časem už nevzpomene :D. Samozřejmě to trochu zlehčuju a je jasné, že záleží na jeho závažnosti, ale často opravdu zbytečně řešíme prkotiny.

Převzato z wikipedia.org

Tímhle vším nechci říct, že by člověk neměl mít žádnou soudnost, ale brečet, že jsme udělali chybu, je podle mě k ničemu. Chtít vzít zpátky něco, co jsme řekli nebo udělali, je pocit, který všichni známe víc než dobře. Jenomže čas zpátky nevrátíme. Udělal/a jsem chybu. Co se stalo, stalo se. V mém vlastním slangu - co je hotovo, je hotovo. Takže pojďme si říct, co s tou chybou uděláme. A já se budu příště snažit, aby se to neopakovalo. Minulost je zkrátka daná, ale je na nás, jakou budoucnost si zvolíme.

Volme rozumně.

P.S.: Ten Jih proti severu si pusťte