K životu na zámku mám jednu poznámku...

... je to tady přesně takový, jaký si to uděláte. Ostatně tak jako všude :). 

Vždycky, když někde zmíním, že žiju na zámku, jako první otázka vytane všem lidem na mysl, jak je to možný. Hned jako druhá otázka v pořadí pak přichází na řadu to, jaký to bydlení na zámku ve skutečnosti vlastně je. No a protože to snad zajímá úplně všechny, rozhodla jsem se o tom napsat pár řádků (odteď už to teda doufám nebudu muset nikomu vysvětlovat a případné zájemce jen odkážu na příslušnou internetovou stránku :D).

Pokaždý, když jsem se za svůj život někam stěhovala, připadaly mi ty nový prostory děsně cizí, nacházela jsem na nich velkou spoustu chyb a zároveň měla velkou spoustu plánů, jak všechny ty chyby co nejdřív změním. Když jsem pak ta místa opouštěla, byla jsem jednak hrozně smutná a plná nostalgie, a zároveň jsem zjišťovala, že jsem nestihla změnit skoro vůbec nic a že jsem si jednoduše zvykla a všechny ty chyby začala mít ráda. Prostě všechno to cizí a nedokonalý bylo najednou "moje". No a s tím zámkem se to vlastně stalo úplně stejně. Jen bych řekla, že mi trvalo trochu delší dobu přijít mu na chuť.  

Vzhledem k tomu, že jsem původem panelákový dítě, který vyrůstalo na sídlišti, asi se mi to bydlení tady bude nejlíp vysvětlovat právě na tom paneláku (doufám, že jestli tohle bude někdy číst můj kastelán, tak mě za tohle připodobnění nevystěhuje :D). 

Stejně jako v paneláku i tady přicházíte domů studenou chodbou. Je pravda, že na zámku sem tam narazíte na nějaký to paroží, což může na první pohled působit trochu strašidelně, ale člověk si zvyká docela rychle a na všechno. O nějakým strachu by mě teda v tuhle chvíli už vůbec nenapadlo přemýšlet.

Samotný byt se od toho panelákovýho už nicméně odlišuje o něco výrazněji. Stropy jsou tu např. dvakrát tak vysoký. To je moc krásný, ale už ne tak moc praktický. Ještě štěstí, že hezký a nepraktický věci já narozdíl od kastelána obecně můžu, a tudíž nepovažuju tuhle skutečnost za problém. Problém jsem spíš viděla v hnědym dřevěnym obložení, který se ve většině místností tohohle bytu nachází. Obecně miluju bílou a norskej styl nábytku, a tohle pro mě byla trochu čára přes rozpočet. Moje kamarádka, která studuje architekrutu, proto vymyslela, že by se to obložení dalo zakrýt sádrokartonovou příčkou, a že by se tak zároveň zakonzervovalo. Nápad podle mě geniální. Mýho kastelána nicméně málem kleplo, když jsem se mu ho jala vzrušeně přednášet. A tak mi nakonec nezbylo nic jinýho, než se ve svým vkusu přeorientovat, snížit vysoký nároky a začít vymýšlet, jakej nábytek by se sem hodil. Starožitnej jsem zatrhla. Tý historie tu na mě ze začátku dýchalo až hodně.

Za svůj život jsem obývala dva různé paneláky (vlastně tři, ale ten první si skoro nepamatuju). Když jsem byla malá, bydlela pod námi jedna paní sousedka, která den co den kříčela z okna o pomoc, že ji syn určitě zabije. S délkou trvání tohohle divada nepřímo úměrně klesal zájem všech sousedů, takže jí časem už nikdo nepomáhal a pokud vím, tak ji ani nikdo nezabil, což se dnes zpětně upřímně trochu divím. Když jsem byla na vysoké škole, bydlela nad námi v 2 + KK rodina se dvěma malýma dětma, který nám pořád mlátily do stropu míčema a jinejma hračkama a hrozně běhaly a u toho dupaly a křičely skoro stejně jako ta sousedka a nejvíc samozřejmě o víkendu, když si chtěl člověk trochu přispat. Mýmu kastelánovi se zase doma klepaly všechny zrcadla, skleničky a nábytek, když jim pod okny projížděly náklaďáky. Sečteno podtrženo, všechno mělo něco. O to víc si teď vážím toho ticha, který tady na zámku máme. Takovej klid jsem nikdy nikde nezažila a myslím, že už asi ani nezažiju. Přes léto občas zaslechnu nějaký průvodce, který jsou ubytovaný pod náma, ale s těmahle všema životníma zkušenostma se to teda nedá ani trochu srovnávat.

Dlouhou dobu jsem žila v domnění, že další výhodou je i super pokojová teplota v létě. Loňský léto jsem se tu v těch největších vedrech učila na státnice a vůbec jsem nevěděla, že nějaký vedra jsou. Letos byly ty teplotní podmínky zřejmě celkově náročnější, a tak už ani tady nebylo nikterak veselo. I přesto věřím, že oproti některejm mezonetovejm nebo půdním bytům jsme na tom pořád byli o něco lépe. Na druhou stranu ale myslím, že třeba moje babička měla ve starym poctivě postavenym baráku lepší klima. Ne že by tenhle barák nebyl dostatečně starej a poctivě postavenej :D. Na chodbách bylo třeba fakt docela chladno. Jenomže my máme k dispozici jen pár místností (nečekaně :D), a protože jsou zrovna orientovaný na jih, je tady v podstatě stejný vedro jako všude jinde :).

Mojí nejoblíbenější částí zámku je jednoznačně park. Když zasněží, a nebo když zasvítí sluníčko, a v nejlepším případě, když se stane obojí, je to tady jako v doopravdický pohádce. Člověka to donutí jít na procházku, nebo dokonce běhat (což se teda stane tak jednou za půl roku, přičemž tenhle rok nějak kazím průměr, protože se to ještě vůbec nestalo :D). A někdy úplně stačí, když se ráno probudíte a můžete tu nádheru pozorovat z okna. To ten den pak úplně jinak začíná :).

Abyste si ale nemysleli, že je všechno jen růžový, tak jsou i věci, který mě trápí. Např. smradlavá podlaha na pár místech v bytě, ze který jsme ten smrad za dva roky ničím nedostali a asi ji budeme muset nějak předělat, což nebude hnedka a taky to nebude jednoduchý. Ale věřím, že to snad postupem času nějak vyřešíme. Další věc, která není úplně ideální, je to už zmiňovaný dřevěný obložení na zdech (viz výše), na který sedá velká spousta prachu, kterej musíme utírat na štaflích a kterej se obecně utírá celou věčnost. Ono to teda ve skutečnosti tak úplně neděláme my, ale spíš jenom kastelán. Mně osobně se na to totiž zatím nějak nepodařilo najít čas, sílu ani trpělivost. A přijde mi, že kastelána taky pomalu ale jistě opouští elán :D (takže jestli někdo sháníte brigádu, dejte vědět :D). Poslední nepraktickou věcí jsou krásný obrovský vitrážovaný okna, který nijak zvlášť netěsněj a hlavně nejdou moc dobře umejt. Ještě že jsem na to mytí oken stejně nikdy moc nebyla (ani když se myly dobře). Moje velký štěstí totiž obecně spočívá v tom, že jsem docela bordelář. Někdo posedlej úklidem by se tu asi zbláznil... no a nebo by to tu narozdíl ode mě dal do kupy :D.

Ale abych to zakončila nějak pozitivně. Ač jsem si to ze začátku úplně nemyslela, žije se tu vážně hezky a vlastně se to vůbec neliší od žádnýho jinýho bydlení, který má každej z nás. Pokud má teda to štěstí, že má kde složit hlavu. Protože jaký si to uděláme, takový to máme - a to nejen doma, ale i v životě. A ono ani není tak důležitý, kde jsme, ale s kým tam jsme. To je jedna z věcí, kterou jsem se tady naučila.

Tak ať je vám doma taky hezky a třeba zase někdy příště :).